Jsem nadšený, když se dokáže Sněmovna na něčem dohodnout. Dokonce napříč různobarevným spektrem. Mé nadšení ochládá, když zjistím, že se jedná o peníze pro samotné poslance, kteří se potácí nad propastí chudoby. Navíc jejich společenskému statusu odpovídají úplně jiné peníze. Zejména pokud si uvědomíme, že rozhodují o miliardách. Teď jsem ledabyle citoval několik politiků.
Musíme si uvědomit, že jsme si je tam zvolili. Jsou to naši zástupci a mají čtyři roky na to, aby zabezpečili sebe, své rodiny, příbuzné, milenky, milence, dobré známé a zákulisní hráče, co jim pomáhají. Co na tom, že rozhodují o našich miliardách a ještě blbě. Když se zeptáte každého jednotlivého poslance, zda četl ten který návrh zákona, o kterém hlasoval, odpovědi budou zejména vyhýbavé. Zákon o státním rozpočtu není výjimkou. Navíc poslanci vůbec netuší, co se s penězi v jednotlivých kapitolách děje a proč právě tento resort má takový rozpočet.
Oni rozhodují o miliardách. Blbě a nebezpečně. Přesto tento argument použijí při obhajobě valorizace jejich poslanecké almužny. Upřímně si dokáži představit, že budou mít platy srovnatelné s vrcholovými manažery ve státních firmách. Ovšem pouze pokud budou naši zástupci pracovat ve prospěch slušných občanů a této země. Do té doby je každá odměna poslance nemravná.
Petr Hroch Binder