Několik dní mají na zámku Konopiště nového medvěda černého ušatého s bílou náprsenkou. Na neděli byl naplánován slavnostní křest tohoto pětiletého samce a já byl přizván panem Berkou, abych odpoledne moderoval. Bylo mi divné, že si mne tak přeměřuje a teprve po přímé otázce mi odpověděl, že to je na rakev. V rámci moderování jsem měl sestoupit do prostor medvědária a tam se utkat s šelmou v nerovném boji, podobně, jako pan Kraus v pohádce, kde se budily princezny. Když jsem svou novou úlohu sdělil mamince, jen se mne zeptala, co vím o medvědech. Oznámil jsem jí, že nic a že budu improvizovat. Vůbec se o mne nebála.
V neděli jsme dorazili na zámek Konopiště, rozbalili dětské atrakce, připravili divadlo a s úderem poledne začal program. Kmotry medvěda byli samí Jirkové a jedna Gábina (Partyšová) a tak se medvěd jmenuje Jiří. Logické to je,zejména, pokud si uvědomíme, že sběratelskou vášní císaře Františka byly i svatí Jiří a to ve všech podobách. Před druhou hodinou mne hodní paní kastelánka vyzvala, abych ji následoval i s obrovským dortem do podzemí. Došli jsme kolem hodného pejska (u kterého byla cedule Pozor, kouše) až do stísněné místnosti. Zeptal jsem se, kde je ten medvěd a ostraha jen špitla: Hrochu, podívej se za sebe. A skutečně, za mnou si hověl huňáč.
Zmizel jsem z jeho dosahu a vyběhl jedněmi dvířky. Byl to výběh do medvědária a všichni přítomní zabouřili v domnění, že to jde medvěd. Poněkud se uklidnili, když jsem se jim ukázal i s dortem. Jeden chlapeček upustil strachy bublifuk a tak jsem musel do medvědího bazénku. Umístil jsem dort na jeden špalek, pak donesl ještě pár dobrot a klidil se stranou. Hlavně jsem si dával pozor, abych neuklouzl po nějakém šrapnelu. Pak byl vypuštěn medvěd a moc se mu nechtělo. To víte, bylo horko. Proběhlo křtění a také přípitek, huňáč vdechnul ovocný dort, hodil šipku do bazénu, až voda vycákla a pak se jen tak procházel.
Až vyrazíte na Konopiště, pozdravujte ode mne medvěda Jirku. Bylo to krátké setkání, ale užil jsem si to. Snad se podaří získat pro Jirku partnerku, aby tam nebyl tak smutný.
Petr Hroch Binder, poutník Hroch
