Některé společenské události vyžadovaly, aby se člověk choval poněkud jinak, než je zvyklý. Bylo zapotřebí, aby se navlékl do nepohodlného oblečení, umyl se a vyčistil zoubky. Pak se na těch akcích musel chovat slušně, používat příbor, nesrkat, nešťourat se v nose a dalších tělních otvorech. Etiketa mu přikazovala způsoby zdravení, podávání rukou, držení sklenic, polohu nohou a loktů. Také upravovala způsoby konzumace nejrůznějších fujtajblů. Dokonce si dovolila omezovat návštěvníka v době exhibování na té které akci. Prostě chudák pozvaný pořád něco musel a něco jiného nesměl. Pak přišel úplně unavený, zpocený a vystresovaný domů, shodil drahé oblečení a šel si do lednice pro pivko a gothaj z papíru.
Naštěstí je nová doba. Moderní. Je možné si dojít na Hrad pro vyznamenání od prezidenta v oblečení z petlahví. Jen díky tomu, že je řádový den koncem října, nedorazili někteří v kraťasech. Kravata? Zbytečný přežitek, o motýlku nemluvě. Ten je vyhrazen pouze klaunům, aristokratům a číšníkům v lepších (nemoderních) restauracích. Také způsob předávání vyznamenání a medailí zaznamenal modernizaci. Z důstojného aktu se stalo objímání dvou tělnatých chlapců, olíbávání na pusinku a olizování rukou. No nic. Je načase přepsat Etiketu, pane Špačku. Půjde na odbyt jistě stejně, jako Hruškova moderní kuchařka.
Petr Hroch Binder