Zboř dům, znič strom a zabij syna

Zapomeňte na moudra našich otců. Hlavně, ať po nás nic nezůstane. Nic, co by mohlo padnout do rukou nepřítele, který číhá a čeká na nejvhodnější chvíli, kdy zaútočí. A nepřítel, ten je přece úplně všude.  

A ještě nezapomeňte spálit všechny moudré knihy. Pak už to bude kompletní. Hrdost a odvahu jste přece zahodili už dávno. Knihy, které by nám to náhodou mohly připomenout, jsou zbytečné. Máme přece vyvážené a objektivní televizní zpravodajství a také širokou nabídku bulváru. A pokud jsme již poněkud unavení bouřlivým virtuálním životem, je tu přece sudoku a křížovky o hodnotné ceny.

Je tak snadné něco pošpinit a zničit. Během krátké chvíle, mnohdy bez prostředků. Ovšem něco postavit, zachránit, obnovit a zachovat pro potomky, to už vyžaduje pořádné úsilí. A hodně odvahy. Jistě, odvahu vyžaduje i ničení. Odvahu a přesvědčení, že nás nikdo nevidí, že nás nikdo nechytne, že nás nikdo nepotrestá. Ale taková odvaha je k ničemu. Obvykle končí ve chvíli dopadení. Pak se z drsného ničitele stává uplakaný klouček, který na všechny strany slibuje, že už to neudělá. Pravá odvaha přetrvává i ve chvílích, kdy je staviteli do breku a mnozí mu házejí klacky pod nohy.

Jsme svědky terorismu, fanatismu a neúcty k životu a hodnotám. Je zajímavé, že přikázání z titulku nikdo nevztahuje na svůj dům, svůj strom a svého syna. Pokud se boří, pak cizí majetky, pokud se zabíjí, pak cizí děti. Stejně tak se i nejlépe rozhazuje a projídá ze státního a veřejného. Přece stále platí, že z cizího krev neteče.

Petr Hroch Binder