Češi proti Čechům

Dokud budeme mít nepřítele uvnitř, nebude v Čechách klid. Dokud si sami budeme házet klacky pod nohy, dokud nebudeme spolupracovat, nebude v Čechách dobře. Máme to ve vlastních rukách a nikdo jiný nám s tím nepomůže. Spíše naopak.

Čechy, Česká republika. Necelých 80 tisíc čtverečních kilometrů, zhruba deset a půl milionu obyvatel. Od roku 1989 tu máme formálně demokracii, humanismus a svobodu. V praxi to vypadá, že všichni mohou vše, co jim zákon nezakazuje. Někteří ovšem jdou dál a zkoušejí, co jim projde nad rámec zákona. A pak jsou tu ti, kteří aktivně ovlivňují literu zákona, aby jim umožňovala nejrůznější kličky a manévry, díky kterým si mohou znatelně přilepšit, ideálně na vrub celé společnosti. A společnost velkoryse tato selhání přehlíží a domnívá se, že se to jednou (samo) zlepší.

Je to prý daň za svobodu, kterou jsme tak snadno získali. Oč bylo levnější její pořízení, o to více doplácíme nyní. Splátkový kalendář ovšem nikdo nesestavil a dluhy neustále naskakují. Dluhy, které nemusely nikdy vzniknout, pokud by se ti, kteří chtějí rozhodovat o veřejných financích, chovali jako hospodáři. Jako dobří hospodáři, kteří si uvědomují, že mohou přijít i hubená léta se suchem a neúrodou. Že není možné všechno projíst a rozdat. Že je třeba si vytvořit rezervu, že je třeba investovat. Že je třeba si ponechat v rukách strategická odvětví, když už se na jejich ziscích podílí většina společnosti.

Je smutné, že nikdo z těch, kteří se podíleli a podílejí na rozvratu České republiky, není za svoji činnost stíhaný. Pro vlastizradu. Pro vědomé poškozování zájmů státu a jejích obyvatel. Vždyť přece ten, kdo hlasuje pro zadlužení, to nemůže myslet s ČR dobře. Přestáváme vyrábět a zejména obchodujeme. Ovšem počet těch, co si mohou dovolit nakupovat, rapidně klesá. Přestáváme fakticky pracovat a stále jen sestavujeme a sledujeme tabulky a grafy. Divíme se, jak je možné, že křivka klesá. A zákonodárci? Hádají se o služebním zákonu a třetí sazbě DPH. Nesmysl. Pokud má být DPH přínosem do státního rozpočtu, pak musí být pouze jedna sazba, protože jinak tu stále bude dost vychytralců, kteří budou těžit z rozdílu sazeb. A to DPH nakonec stejně zaplatí konečný spotřebitel, tedy zákazník, který dostal čistou mzdu bez jakýchkoliv náhrad a přilepšení.

Dokud bude stát Čech proti Čechu, nebude v zemi klid a pokoj. Jaké asi dostali soudruzi zadání? Snížit co nejvíce hodnotu České republiky, aby byla snadněji prodejná? A my ostatní si řekneme, ono se to zlepší, až přijdou ti noví, ti nezkažení. Otázkou je, jakou řečí budou hovořit.

Petr Hroch Binder