Nenávidím reklamy

Asi mi v mozku chybí nějaké kolečko. Možná i dvě kolečka. Jinak si totiž neumím vysvětlit, že na jakoukoli reklamu reaguji jako býk na červený hadr. V tom horším případě to dopadá tak, že sice postřehnu, o jaký výrobek v reklamě jde, ale moje reakce je přesně opačná, než by reklamní agentura, která tu hrůzu pustila do televizního vysílání, očekávala. „Tohle si tedy rozhodně nekoupím!“, je to jediné, co mne po shlédnutí televizní reklamy napadá. Mimo jiné i proto, že mi je silně proti srsti platit v ceně výrobku nekřesťanské náklady na neustále dokola omílaný reklamní TV shot. Ano, je možné, že se tím neprozřetelně připravuji o možnost pravidelného vyprazdňování po jogurtu (ach…), nádherně hebkých rukou po čistidle na nádobí (uch…), lesklých hustých vlasů až po zadek (óóóó) a skvělé figury po zázračných tabletách na hubnutí. Proto asi taky vypadám, jak vypadám.

V tom lepším případě domýšlím reklamy ad absurdum a výborně se přitom bavím. Vtip je v tom, že pokud mne reklama zaujme tímto směrem, většinou nemám nejmenší ponětí, jaký výrobek reklama propagovala. Obzvláště dlouho jsem se například v myšlenkách zabývala nadmutým pánem, který se s připitomělým úsměvem vznáší nad svou partnerkou při procházce v parku. Slečna si jej s laskavým pohledem stáhne zpět a oba kráčejí parkem (a životem) dál v něžném zaujetí. Já být na jejím místě, tak prstíčkem šťouchnu do kulovitého objektu a pošlu jej komínům, oblakům a slunci vstříc. Asi to bude tím, že ještě nejsem zralá na vážný vztah.

Někdy mne reklama uvrhne do hluboké deprese. Zrovna tuhle jsem si uvědomila, jak nedokonalá jsem to matka a bylo mi vážně stydno. Konal se maturitní ples staršího syna a já v kabelce neměla láhev tekutého pracího prášku! Od té doby na všech plesech a tanečních zábavách sleduji kabelky účastnic a podle jejich objemu a tvaru odhaduji, zda mají uvnitř gel na bílé nebo gel na černé prádlo. Když spatřím dámu s malinkatou večerní kabelčičkou polepenou štrassem, zajásám, neboť je mi jasné, že se jedná o stejně potrhlou a nedbalou matku, jako jsem já. A pak mi ztuhne spojenecký úsměv, neboť dáma sáhne pod stůl pro nacpanou igelitku...

Nenávidím reklamy. Vadí mi přerušování filmů mnoha reklamními bloky a vadí mi nadměrná hlasitost reklam, která mne uprostřed romantického filmu vymrští z gauče a donutí program přepnout.

A tak nenakupuji zboží z reklam. Navíc, nerada bych dopadla, jako ta paní, co si koupila prášky na zvětšení poprsí a ono se jí ve výsledku zmenšilo. A to může být ráda, že předtím aspoň nějaké poprsí měla. Nechci domýšlet, jak by vypadala, kdyby před užíváním prášků byla tvarově zcela po tatínkovi a užíváním léků se dostala do minusových hodnot...

Autorka: Daniela Sedláčková, hroší poutnice a kapelnice folkové skupiny Kámen úrazu